CO NÁS DRŽÍ V ZACYKLENÍ

Mnoho z nás si začíná uvědomovat, že se opakovaně nacházíme v situacích, ve kterých máme pocit, že jsme uvízli.

Pocit uvíznutí může mít několik podob, někdy ho jen tak přejdeme, kdy si řekneme nějakou větu, která nám na chvíli „pomůže“ vše překrýt a navodíme si dočasný pocit toho, že o nic nejde a není třeba se tím jakkoli zabývat. Jenže ono to později přijde znovu a často o mnoho intenzivněji. Jindy jsme si tohoto pocitu velmi dobře vědomi a cítíme, jak na nás silně tlačí zevnitř a jsme schopni ho takto i pojmenovat. Jenže nevíme, jak se z toho vymanit, co změnit, jak zareagovat, a nebo jak ze situací vystoupit, najít řešení, a také, co dělat, aby se nám dané situace znovu neopakovaly. Tady často obviňujeme sebe nebo okolí a nebo upadáme do pocitu marnosti, že ať uděláme, co uděláme, nic se nezmění a nemá to cenu.

Rádi bychom se přestali cítit pod tlakem a v bezmoci a našli konstruktivní řešení nejenom pro sebe, ale třeba i pro všechny zúčastněné, pokud to, co se nám děje ovlivňuje i naše blízké .

To, co nás v životě dostává do zacyklení je nejčastěji nepochopená životní lekce. Vždy, když ji jakýmkoli způsobem odmítneme, ať už bojem nebo útěkem, tak se velmi brzy znovu vrátí a většinou i ve větší síle a intenzitě.

Nepochopená životní lekce je něco, co se nám stalo někdy v minulosti, zejména v našem dětství a my si s tím tehdy nevěděli rady, neměli jsme dostatečné zdroje s tím jakkoli naložit a nechápali jsme, co a proč se nám to zrovna děje.

Museli jsme v daný moment zvolit nejdostupnější obranné mechanismy, které se nám dnes již z pozice dospělých jedinců jeví jako nezdravé, ale v minulosti jsme jako děti zkrátka jinou možnost neměli. Jakékoli psychické, emoční, či fyzické zranění v nás zanechalo trauma, uvízlé nepříjemné emoce, spoustu nezdravých přesvědčení, asociací, názorů a náhledů nejen na nás samotné, ale i na celý náš okolní svět, myšleno rodinu a společnost. A toto vše je někde uloženo v našem podvědomí, otištěno v buněčné paměti a často o tom nemáme ani tušení.

Kdykoli se pak dostaneme do konfrontace se stejnými pocity nebo emocemi z minulosti, spustí se přímá linka do našeho podvědomí vedoucí do našeho zranění / traumatu, a my většinou reagujeme a volíme námi osvědčený způsob, strategii a obranné mechanismy, které nám sloužily v minulosti. Opakujeme stejný cyklus.

Ve skutečnosti tímto dostáváme příležitost svoji lekci pochopit, uzdravit, uvolnit a dokončit daný cyklus. Mnoho lidí se domnívá, že když potlačí své emoce a udělá věci jinak přijde změna. A tak zkouší a dělají pořád něco nového. Na venek působí velice akčně, někdy i tvořivě a úspěšně. Nicméně vesmír nás stejně navede do všeho, co v minulosti nebylo uzdraveno zpět, a děje se to tak dlouho, dokud vše nepochopíme.

Nestačí tedy jen měnit věci z venku a dělat stále nové věci nebo projekty, ale změnit i způsob našeho prožívání daných emocí, které nás cyklicky vedou zpět do našich zranění či traumat a vytvořit si k nim zdravý postoj – přijetí.

Někdy stačí si je pouze pojmenovat, ale i to je pro spoustu z nás z určitého pohledu výzva, protože jsme po dlouhou dobu byli trénováni emoce necítit a odpojovat se od nich, vytěsnit je ze života. Nemusíme dané trauma nebo bolest prožívat znova, nicméně dané emoce je potřeba si znovu vědomě doprožít, dovolit si je uznat a cítit, byť by to mělo být v jejich plné síle, a to může někdy i bolet. Na druhou stranu, čím víc se našim emocím bráníme a odmítáme je cítit, tím více nás to bolí, takže tady neexistuje žádné měřítko toho, jak by to mělo být nebo vypadat a je to cesta pro každého jiná a jinak dobrodružná.

Takže k tomu, abychom mohli vystoupit z určitých cyklů a posunout se dál, potřebujeme některé emoční cykly doprožít, tím je také pochopit a uzavřít. To vše nám dává možnost uvnitř sebe uvést do rovnováhy a co je hlavní, zároveň se také propojujeme sami se sebou.

Ve všem, co odmítáme prožít je zároveň veliké poznání nejen sebe sama, ale celé to s sebou nese i náš největší potenciál a naši vnitřní sílu. Vnitřní síla není jen o tom, co si myslíme, že chceme nebo jakou máme představu o tom, co vnitřní silou je, ale také o tom, zvědomit a přijmout vše, co v sobě nesou takové aspekty naší osobnosti a zkušenosti, které jsme kdy v životě odmítli, popřeli nebo vytěsnili.
 
VERONIKA BARKOCI 

KÓDY VAŠÍ DUŠE
Metapsychology Coaching – uvolnění traumatu, emočního stresu a bolesti, přepis prenatálního otisku
Konzultant Metafyzické Anatomie – úrovně 3
Lektorka Metafyzické Anatomie úrovně 1, 2

www.kodyvasiduse.cz