Práce s vnitřním dítětem

Článků, návodů a meditací k tomuto tématu existuje mnoho. Ve směs se ale většina shodne na tom, že je opravdu velmi důležité pro nás všechny se propojit se svým vlastním vnitřním dítětem a proléčit jej.  

Co si ale všechno pod tímto představit? Jak celý mechanismus funguje?

Každé dítě se ve věku od cca 3 měsíců prenatálního věku – do 7 let nachází v tzv. programovatelném stavu. Jejich mozek vibruje na nižších frekvencích, žijí v přítomném okamžiku, komunikují zejména na pocitové a emoční úrovni. Skrze pocity a emoce v tomto období absorbují do svého buněčného systému veškeré informace z prostředí, které je obklopuje.

Také absorbují veškerá přesvědčení, názory, vzorce, programy, a také emoční zranění z celé rodové linie matky a otce.

Dítě v ranném věku nemá dostatečně vyvinutou schopnost rozlišovat, nemá a ani nemůže za sebe nést plnou zodpovědnost. Vše dobré a pozitivní i to nesloužící a negativní jako houbička do sebe nasaje, uloží ve svém buněčném systému, v kódech DNA a nosí v sobě do dospělosti nebo tak dlouho, než se vědomě rozhodne, jak s tím naloží.

Všichni chceme žít šťastně, cítit se uvnitř svobodní, volní, ale celý náš život a naše realita zvenku je složena, postavena a řízena právě díky našemu podvědomí, které je plné různých nekonstruktivních přesvědčení, emočních zranění, které si neseme z dětství. Každé psychické, emoční či fyzické trauma způsobí, že dítě doslova oddělí svoji určitou část nebo části svého VĚDOMÍ mimo své fyzické tělo, aby dokázalo přežít.

Uzavře se před veškerými pocity a emočně se zasekne v té svoji oddělené části. Fyzicky dospějeme, ale ve spoustě situacích se pak často rozhodujeme z pozice našeho emočně zraněného dítěte. Naši realitu tvoří limitující přesvědčení, iluze, zbytečné a vysilující emoce a také super maskované falešné pocity.

Nu a i když jsme třeba zdraví, kariérně úspěšní, finančně zabezpečení a nebo vždy dosáhneme, co chceme nebo si přejeme, z určitého úhlu pohledu patříme, pro některé, k těm tzv. „šťastlivcům“, tak to rozhodně ještě neznamená, že je naše vnitřní dítě poléčené a kompletní, my jsme emočně vyspělí a vědomě si z naší přirozenosti řídíme svůj vlastní život. Zde to většinou na sílu tlačíme přes ego. Nicméně, pokud to tak někomu vyhovuje, vše je v naprostém pořádku.

Klíčem pro zdravé nebo poléčené vnitřní dítě je pocit BEZPEČÍ, člověk pak stojí ve své plné síle a je schopen v životě převzít plně za své jednání zodpovědnost a hlavně vědomě rozlišit z úrovně srdce, co mu slouží a co naopak nikoli a také, co je v konečném důsledku i v souladu s vyšším záměrem.

V naší společnosti bychom ale velmi zřídka našli takovou rodinu, kde je tento pocit přirozeně předáván dětem v jeho plné síle tak, aby děti mohly vyrůstat v bezpečném prostředí s vědomím, že mají vesmírné právo se svobodně rozhodovat. Ale i toto je naprosto v pořádku, protože velmi dlouhou dobu nás, ani naše rodiče či prarodiče nikdo neučil.

Při své práci se velice často setkávám s tím, že je pro emočně zraněného jedince velmi těžké, až takřka nemožné se zpátky propojit se svou oddělenou částí a procítit ten pravý nefalšovaný, velmi často pro nás nový pocit bezpečí. Sama vím, jak je někdy velmi těžké se na všech úrovních s těmito novými pocity propojit, a vzdát se těch, které mi nepatří, protože velmi dlouho byly mojí neodmyslitelnou součástí.

A dokonce i ti z vás, kteří jste neměli nijak zvlášť traumatizující dětství, kteří jste třeba jen nevědomky převzali určitý potlačený pocit od rodičů nebo jen jednoduše nepochopili nějakou situaci a neznaje daný mechanismus, i vy jste mohli udělat v dětství velmi silné rozhodnutí, které mělo za následek výše zmiňované oddělení se od své osobnosti s úmyslem se ochránit.

Při propojování se s naším vnitřním dítětem u většiny z nás funguje velmi důmyslný obranný mechanismus, taková pojistka našeho těla, která nás do pravého pocitu, kdy daný program vznikl buď nepustí, protože je to buď velmi bolestivé a nebo hluboko potlačené a vytěsněné, a tudíž nejsme schopni program přepsat na novou vibraci. Velmi často tak provozujeme mentální gymnastiku, kterou nám můžou okořenit i výše zmiňované falešné emoce a pocity. Na chvíli tak zažijeme pocit úlevy, myslíme si, jak jsme to dali, ale vše se dříve či později vrátí zpět.

Rozhodně to ale není nemožné, všichni z vás jste toho schopni a uvnitř každého z vás se skrývá obrovská síla toho dosáhnout a poléčit své emočně zraněné vnitřní dítě a poté plně otevřít svůj vlastní potenciál pro svůj život. Nikdo nejsme bez chyb a každý si neseme svá břímě. Vše je proces, který každému trvá jeho potřebnou dobu. Jsme lidské bytosti, které rostou díky zkušenostem. Vše je jen na nás, a i na zdánlivě neřešitelné situace se pak člověk může podívat z jiné perspektivy.

Stačí se jen rozhodnout, odvážit se projít tímto procesem s čistým upřímným záměrem, dovolit si emočně dospět a nechat vstoupit zázraky do svého života. A ať už se rozhodnete tímto projít sami, či si požádáte své průvodce nebo zvolíte někoho, kdo vám pomůže vytvořit podmínky a provede vás tímto procesem, věřte, že dříve či později dojdete do svého celistvosti.

Text: VERONIKA BARKOCI